Sparky však byl živé štěňátko a i přes to, že jsme se ho snažili zbytečně nezvedat, nechodili po schodech (což se nesmí) tak mu boulička zčervenala, byla na pohled podrážděná a s takovým malým stroupkem. Zašla jsem tedy k veterináři, který doporučil kýlu odoperovat co nejdříve. Hrozilo prasknutí a bylo by to o dost horší. Z operace ve 2,5 - 3 měsících jsem nebyla nadšená a z narkózy už vůbec ne. Ale nedalo se nic dělat, operace byla nutná. Jelikož je Sparky statečný pes, vše zvládl i přes všechny mé nervy bez problémů a bez následků..:-)
Co bych doporučila všem, kteří se s pupeční kýlou u pejska setkají?
- kýlu pravidelně kontrolujte
- pokud nedochází k viditelným změnám a kýla je na pohled "v klidu" není nutné akutní řešení operací. Poraďte se s veterinářem na vhodné době operace Vašeho pejska
- pejska zbytečně často nezvedejte, nedoporučuje se ani chůze po schodech, kýlu byste pejskovi akorát zatěžovali
A tady pár fotografií malého maroda..:)
Žádné komentáře:
Okomentovat